Rakovina je už snad jen vzpomínka

Mám dvě děti věku 19 a 14 let. Jako antikoncepční prostředek jsem měla zavedeno nitroděložní tělísko a svého gynekologa jsem navštěvovala pravidelně. Nitroděložní tělísko mi nepozorovaně vypadlo, což jsem zjistila až při návštěvě gynekologa. Od té doby (je to asi 8 let zpátky) jsem navštěvovala svého gynekologa nepravidelně. Zdůvodňovala jsem si to tím, že ho vlastně nepotřebuji, když neužívám žádnou antikoncepci. Koncem léta roku 2005 jsem začala mít problémy - začala jsem krvácet po pohlavním styku. V říjnu roku 2005 jsem vyhledala lékaře - bylo to po čtyřech letech po poslední kontrole. Při návštěvě lékaře a po výsledcích stěru na děložním čípku mi byla doporučena konizace čípku ke zjištění dalšího postupu léčby - to bylo koncem listopadu roku 2005. Stále jsem ještě nevěděla, o jaké onemocnění se jedná. Po zákroku a histologickém vyšetření mi bylo sděleno, že jde o rakovinu čípku děložního a byla mi doporučena operace s odstraněním dělohy, vaječníků i vejcovodů. Před operací mne gynekolog upozornil, že v případě, že nádor bude přesahovat dělohu, podstoupím chemoterapii, takže se nesnažil mi zatajovat to, co by mohlo následovat. To bylo pro mě dost kruté. Z pohledu lékaře nezatajoval skutečnosti, ale pro mě jako pacientku to bylo deprimující, protože jsem nevěděla, co mě bude po tak náročné operaci čekat. Operace a následná histologie prokázaly, že nádor byl pouze na čípku děložním, ostatní orgány nebyly postiženy. Takže již nebylo přistoupeno k následné léčbě, jen se dostavuji na pravidelná onkologická vyšetření.

Moje onemocnění zasáhlo snad ze všeho nejvíce moji psychiku. Čekala jsem na operaci (po zjištění diagnózy) skoro 6 týdnů, takže po tuto dobu jsem skoro nemyslela na nic jiného, než na zákrok a na to, jak to všechno dopadne. Nejvíce jsem měla strach z chemoterapie. Naštěstí mám skvělého muže, který mě za všech okolností vždy podržel. Když jsem byla v nemocnici, tak mě každý den navštěvoval. Moje děti byly také super, dcera chodila nakupovat a vařila pro zbytek rodiny, a to nejen za mého desetidenního pobytu v nemocnici, ale také za dobu mého uzdravování, které trvalo tři měsíce. Co se týče pohlavního života, volili jsme s manželem v pooperačním průběhu nemoci nekoitální praktiky a musím uznat, že měl pro mě velké pochopení. Nyní jsem čtyři měsíce po operaci a můj zdravotní stav je relativně dobrý. Můj sexuální život se vrátil do doby před operací a je na stejné úrovni jako dříve. Po operaci mi jen otéká pravá noha v důsledku neprůchodnosti lymfatických uzlin, ale toto by se mělo časem upravit. Před onemocněním jsem o rakovině děložního čípku slyšela již dříve, ale nevěnovala jsem tomu pozornost, když se mě to netýkalo. Pravdou je to, že kdybych možná navštěvovala gynekologa pravidelně každým rokem, nemuselo se mé onemocnění zjistit až v takovém stadiu, a mohla jsem předejít operaci. V současné době jsem již se svou situací psychicky vyrovnaná, a již si ani nekladu otázky typu "proč toto onemocnění potkalo právě mě". Díky super rodinnému zázemí a současného dobrému zdravotnímu stavu se považuju za uzdraveného člověka, a to, že jsem měla rakovinu jen vzpomínkou a minulým časem.

Y.H., 44 let